O značce Jesena

🤍 Jmenuji se Daniela a jsem máma. I když mám už velké děti, právě mateřství mě naučilo, jak křehké a vzácné chvíle jsem prožívala s mými nejbližšími. Dnes tvořím výšivky pro děti a šiji vzpomínkové medvídky, ale ve skutečnosti dělám něco mnohem hlubšího – pomáhám uchovat to, co by se jinak ztratilo v čase.

Ke strojní výšivce jsem se nedostala náhodou. Vždy jsem měla blízko k tvoření, k látkám, k detailům. Výšivka je pro mě nejen technika, je to chvíle, kdy se zastavím a pomalu se soustředím na každý detail - na nit, používanou barvu, látku nebo jemný pohyb stroje. Miluji ten moment, kdy se obyčejná látka změní na něco krásného, hravého a dětského.

Proč vzpomínkové medvídky? Jednou jsem držela v rukou dětské dupačky, které jsem nosila ještě já, když jsem byla malá. Tak malé, že jsem si nedokázala představit, že mi je moje maminka oblékala. A tehdy mě napadlo. Co kdyby se mohly změnit na něco, co bych mohla obejmout? Tak vznikl můj první vzpomínkový medvídek. Medvídek z prvních dupaček, z košilky, ve které mě maminka přinesla z porodnice, z čepiček, které jsem nosila...

A tak jsem začala tvořit medvídky ze vzpomínkového oblečení. Ne jako produkt. Ale jako odpověď na otázku: co s tím vším, co nechceme ztratit? Když ke mně přijde balíček s oblečením, vím, že nedržím jen látku. Držím příběh. Držím první kroky, první objetí, možná i tiché slzy. Pracuji pomalu, s respektem. Každý medvídek prochází mýma rukama s vědomím, že pro někoho bude mít obrovskou hodnotu. A já to beru vážně.

Proč právě medvídek? Protože medvídek je symbol bezpečí. Je to první kamarád v postýlce, tichý strážce dětských snů. Je to něco, co si můžeš přitulit, když je ti smutno. Když se ušije z oblečení, které už samo o sobě nese vzpomínku, stává se talismanem. Ne hračkou, ale nositelem lásky.

Rozumím mámám, které cítí, že čas letí příliš rychle. Rozumím ženám, které chtějí uchovat vzpomínku na někoho, kdo tu už není. Rozumím tomu tichému pocitu, že některé věci prostě potřebujeme mít nablízku.

Proto Jesena není pro mě jen značka. Je to místo, kde se setkává "nit" se vzpomínkou a kde se z kousků látky rodí něco, co má duši. Tvořím tak, jako bych tvořila pro sebe. S citem, zkušeností a pochopením.

Pokud jsi tady, pravděpodobně i ty cítíš, že vzpomínky si zaslouží víc než krabici na dně skříně nebo na půdě.

 

Děkuji, že mi důvěřujete. A že mi dovolíte proměňovat vaše vzpomínky na něco, co zůstane.

 

S láskou, Daniela 🤍